Týmové role v praxi
Dva přátelé, živý a komunikativní obchodník a svědomitý, systematický účetní, založili obchodní firmu – společnost s ručením omezeným.
Vozili zboží ze zahraničí a prodávali je v ČR. Zákazníci si mohli vybrat z vystavených produktů přímo v prodejně nebo ve spolupráci s prodavačem vyspecifikovat žádoucí parametry výrobku, a v tomto případě byla objednána výroba; výrobek pak byl během měsíce dovezen do prodejny a prodán zákazníkovi.
Z počátku si majitelé pochvalovali, jak se navzájem výborně doplňují:
To je optimální rozdělení týmových rolí! Občas nastaly drobné spory, ale ty se podařilo celkem snadno překonat – oběma šlo přece o společný cíl: zisk firmy a její perspektivu.
Firma rostla – z pěti zaměstnanců na 20 a potom na 60. Vzniklo 6 středisek v ČR a 2 na Slovensku. Obchodník chtěl přidávat další střediska v tuzemsku a pronikat dále do Polska a do Maďarska. Ekonom se domníval, že ve firmě vzniká chaos, že se chod firmy nezvládá, a že je třeba rozrůstání na nějakou dobu zastavit a udělat si pořádek v současném stavu.
Rozpory se začaly promítat i na porad. Obchodník byl výřečný a pohotový, zatímco ekonom velmi bedlivě zvažoval, co řekne, a dělal ve větách dlouhé mezery. Obchodník mu skákal do řeči, a to ekonoma rozčilovalo. Spory byly čím dál častější a časem se majitelé začali nesnášet. Komunikovali spolu prostřednictvím asistentek.
V této situaci vtáhli do vedení jednoho z vedoucích středisek, učinili ho spolumajitelem (byť s menšími právy než oba zakladatelé) a podepsali novou společenskou smlouvu. Nový spolumajitel se snažil urovnávat spory, ale časem začal prosazovat své vlastní názory.
Majitelé požadovali kurz komunikace pro vedení, který podle jejich názoru měl situaci zlepšit.