„Mamííí, podej mi ten obrázek,” volá ani ne tříletý Lukášek na svoji maminku a ukazuje na magnetický obrázek se sluníčkem připevněný na lednici. Maminka, Petra, mu odpovídá: „Neslyším.”„Podej mi ten obrázek se sluníčkem,” nedá se odradit Lukášek. „Neslyším,” znovu na to maminka. Situace se opakuje asi ještě dvakrát.
Dítě jen těžko chápe ironii maminky, která se mu snaží naznačit, co v žádosti chybí. Maminka chtěla, aby poprosil. Je otázkou, zda takto dítěti dojde, co se od něj očekává. Jistě můžete namítnout, že když mu bude 13 let, pak už by ho to mělo trknout. Myslíte?
Petra mi jednou popisovala rozhovor s její maminkou, Lukášovou babičkou. „Představ si, co mi máti zase udělala. Potřebovala jsem se s ní domluvit na hlídání o víkendu a ona mi řekla, že se ozvu jen, když něco chci. Tak jsem se jí zeptala, zda jí něco vadí. A víš, co mi odpověděla? Že bych to měla vědět nejlépe já. A ať se nad sebou zamyslím.” Jsou tyto situace rozdílné?
Možná ještě jeden příklad, který se rovněž týkal Petry, ale stal se v práci. Petřin vedoucí při hodnotícím pohovoru vznesl poznámku: „Měla byste zlepšit komunikaci s obchodním oddělením.” Když jsme se o situaci později bavili, Petra pronesla: “Nevíš, co tím mohl myslet?”
To, jak se učíme určité vzorce chování a komunikační postupy, rozebírá Transakční analýza, které se budeme více věnovat v tomto měsíci. Naučené vzorce nejen používáme vůči ostatním, ale dokáží nás i rozčílit, pokud je někdo použije směrem k nám. Často si vůbec neuvědomujeme, proč se tak děje. Důležité však je, že jak vzorce chování, tak i komunikační schémata můžeme změnit. Jak, o tom více v jednotlivých nástrojích Transakční analýzy. První nástroj, kde jsou základy vymezeny, najdete zde.