Hraní rolí a simulace pracovních činností jsou velmi častým didaktickým nástrojem používaným zejména při nácviku konkrétních dovedností spojených s výkonem pracovní pozice. Obchodní zástupci tak například před ostatními frekventanty simulují jednání u klienta, telefonický rozhovor, uzavírání obchodu, manažeři simulují výběrové řízení, vedení porady, prezentaci svého projektu. Hraní rolí, někdy samotnými frekventanty nazývané „scénky“, zavádí do tréninku prvek reality, dokáže uvolnit atmosféru ve školicí místnosti a vede k získání praktických dovedností mnohem lépe, než suchý výklad či sledování audiovizuální nahrávky.
Mnoho frekventantů se však této metody bojí, podléhá trémě, obává se zesměšnění před ostatními. V některých případech se dokonce přidává i přirozená obava z vyzrazení vlastního „know-how“. Pro lektory je tato metoda velmi příjemná, jejich úkolem je pouze sledovat a po skončení poskytnout zúčastněným hercům „zpětnou vazbu“.
Efektivita této metody se dá ovšem velmi snadno zpochybnit. Při hraní rolí se „jen hraje“. Účastníci jsou vystaveni dvojímu (ne-li dokonce trojímu) tlaku. Současně se snaží dokonale zvládnout svůj part (zmíněný obchodní zástupce se během scénky snaží co nejlépe použít vyučovanou techniku zdolávání námitek), současně ale bere v potaz publikum (někdy se u něj projeví tréma, jindy se naopak snaží auditorium pobavit hrou na třídního šaška) a do třetice na něm ulpívá zkoumavý pohled lektora. Vnější prostředí tak reálnost situace v mnoha případech snižuje.
Tato sekce je nyní zamčená.
- Pokud nejste členy BrainTools Clubu, pokřačujte zde.
- Pokud jste registrovanými členy BrainTools Clubu, přihlaste se zde.