Při poslechu jedné z audio knih Ivo Tomana (více na www.ivotoman.cz), se autor zmínil, že děti jsou nejvíce zlými lidmi. Vzhledem k problémům, které dále popisuje, věřím, že ví, o čem mluví. Asi jen málokdo nezažil nějaký ten posměch či spolčování ostatních dětí vůči sobě. Pokud se někdo odlišuje, je terčem posměchu. Máte-li brýle, tak proto, že jste brýlatí. Pokud by všichni ostatní brýle měli a vy ne, pak budete terčem posměchu pro jejich absenci. Důvod se vždy najde. Při poslechu se mi vybavila řada situací ze školních let a víceméně jsem souhlasil.
K opětovnému zamyšlení nad tvrzením Ivo Tomana mě přivedly dvě okolnosti. První z nich byla debata s kamarádkou týkající se vztahů obecně. „Víš, ono je to tak, že lidé ti vlastně zrcadlí tvé vlastní chování. Jedná se o odraz tebe samého. Všimni si, že když tě někdo něčím rozčiluje, tak je to často tím, co sám děláš druhým.“ Druhým impulsem pak byla kniha Summerhill, kterou vydalo nakladatelství Peoplecomm (více na www.peoplecomm.cz), do níž jsem se začetl se zájmem proto, že děti v ní chodí na výuku, jen když sami chtějí a učí se jen to, co chtějí. Zakladatel školy A.S. Neill školu staví na základní myšlence, že dítě je ve své podstatě stvoření dobré, nikoli zlé. A tato důvěra v dobro dětí nikdy nezakolísala. Naopak stala se jejich neochvějnou vírou. Jen pro úplnost škola funguje od roku 1921.
Osobně se více kloním k názoru A.S. Neilla. Bude více záležet na prostředí, které vytvoříme a přístupu, jaký zvolíme. Podobné je to také ve firmách. Prostředí a atmosféra, která v nich panuje, ovlivňuje bezprostředně chování zaměstnanců. Jaké prostředí máte vy?