Známe to všichni. Klasické školní uspořádání, kde v předním rohu u okna je stoleček pana učitele, takzvaná katedra, na ní halda papírů, zašlý fikus nebo kaktus, nezbytný kalendář a třídnice. Za zády kantora tabule, v modernějších variantách bílá či magnetická, někdy dokonce opatřená i stahovacím plátnem, na druhé straně učitelského prostoru pak čas od času zapomenutý flip-chart. Lektor, zády k tabuli, hledí na tři řady stolečků pro dva frekventanty, nebo se dostal do moderní učebny, kde jsou stolečky spojené do tří i více nudlí za sebou. Ve frekventantech se probouzí atavismus dětství a vzhlížejí k vám jako prvňáčci při hodině krasopisu, máte autoritu, moc i vliv, nicméně během tréninku se z nich někdy stanou pubertální osmáci a vy budete toužebně očekávat konec hodiny, ústup do kabinetu a poklidné zázemí mezi baňkami, atlasy a vycpanými puštíky.
Více najdete zde.