Vězňovo dilema
Znáte vězňovo dilema? Jedná se o jedno ze základních dilemat, které popisuje teorie her. Dva pachatelé jsou uvězněni, pro podezření ze spáchání trestného činu. Protože proti nim není dostatek důkazů, lze je odsoudit pouze na 4 roky. Je jim však učiněna nabídka. Pokud vše přiznají a shodí svého partnera, dostanou 1 rok a partner 10 let. Nabídku však dostanou oba dva. Každý sedí v jiné cele a nemohou se dohodnout. Rozhodnutí je na každém z nich. Je zde však ještě jeden zádrhel. Pokud oba shodí svého parťáka, trest bude pro oba 8 let.
Při tréninku vyjednávání a komunikace používáme aktivitu, která výše uvedené podmínky simuluje. Účastníci jsou rozděleni do menších týmů a jejich úkolem je získat maximum bodů. Body získávají tak, že volí mezi dvěma alternativami. Pokud mezi jednotlivými týmy panuje shoda, získávají všichni body kladné. Vyšší bodový zisk může tým získat pouze pokud dohodu s ostatními nedodrží, podvede je a bude postupovat proti ostatním. Ostatní pak body ztrácejí.
Rozdíl oproti vězňovu dilematu je v tom, že zde se účastníci mohou mezi sebou domlouvat na postupu. Aktivita má více kol. Jednotlivé týmy tajně určí svoji variantu a bezprostředně se dozví, jaké jsou výsledky. Tzn. zda shoda byla dodržena nebo zda někdo ostatní podvedl. V průběhu aktivity se však neprozrazuje, kdo dohodu dodržuje a kdo podvádí.
Jsou týmy, které podmínky dodržují, a týmy které ne. Během aktivity je možné pozorovat několik zajímavých věcí.
1. Dohoda před vlastním začátkem
První nedostatkem bývá dohoda mezi týmy o tom, jak se bude postupovat. Týmy se tak nějak dohodnout, spíše společně zamručí, že se nebude podvádět. Jen tak přece dosáhnout kladného výsledku, jinak na to někdo doplatí. Standardně všichni přikyvují. O jasnou dohodu se však nejedná. Silně mi to připomíná průběh porad ve firmách: “Tak jak to uděláme? Souhlasíte všichni.” Lidé přikyvují a sem tam někdo pronese, že souhlasí. Po poradě pak následuje brblání a někdo dohodu dodržuje, jiný pokračuje ve vyjetých kolejích.
Co chybí?
Obvykle jasné vedení, odpovědnost a rozhodnutí. Chybí někdo, kdo jasně položí otázky a zeptá se všech na připomínky. Stanoví se postup a také se otevřeně řekne, co bude následovat při porušení dohody. Tím se samozřejmě ještě nezajistí, že nikdo dohodu neporuší, ale můžeme si s klidným svědomím říci, že nyní jsme udělali pro dodržení dohody maximum.
2. Co uděláme, když některý tým podvádí
Když dojde k prvnímu podvodu, obvykle se někteří účastníci začnou rozčilovat. Je pravdou, že nejvíce se rozhorlují ti, co podvádějí. Zajímavější však bývá reakce těch, kteří jsou poctiví. Při několika posledních tréninkových akcích se stalo, že podvádění neřekli vůči podvodníkům vůbec nic.
Do poslední chvíle se tvářili jako hrdinové, dodržující dohodu, stavící na poctivosti. Protože ostatní podváděli, v konečném důsledku skončili se záporným kontem bodů.
Možná si říkáte, co je špatně na dodržování dohod? Vůbec nic, bez nich nemůžeme fungovat. Nicméně tak jak se dohody tvoří, se také porušují. Proto je nešťastné, že se zmíněné týmy ani jednotlivci během celé aktivity nepokusili udělat vůbec nic s tím, aby situaci změnili. Dokonce, ani když k tomu byli vyzvání. „Co my zmůžeme?“, byla odpověď a pasivně situaci přijali.
V jedné ze skupin byla situace o to zajímavější, že se jednalo o mistry výrobní společnosti, kteří si poměrně hodně stěžovali na situaci a podmínky ve firmě “Jsme tady už 15 let a jde to od desíti k pěti. Ředitel je tady vždy jen krátce a pak jde pryč. My to tady vždy v konečném důsledku odneseme.” Na otázku, co s tím udělají, pokrčili rameny a řekli: “My nic nemůžeme, na nás to nezáleží.”
Role bezmocné osoby
Jedná se o naučenou pasivitu a roli, kterou psychologie označuje jako bezmocnou osobu, oběť. Tento stav je však do značné míry na nás. Vždy máme k dispozici tři strategie jak dál. Situaci můžeme přijmout, změnit nebo opustit. Důležité však je být s daným řešením spokojený.
Pasivní role má ještě jednu nevýhodu. Umožňuje ostatním, aby ze mě těžili, což hra na kurzu krásně demonstruje. Ostatní získávají body na můj úkor a já s tím nic nedělám. Či, jak zmiňovali mistři: "Ředitel vždy odejde a my tady zůstaneme.". Nejde o to porušovat pravidla jako ostatní, ale nezůstat v pasivitě. Stejně jako při zmíněné aktivitě, lidé často neudělají nic ani ve svém reálném životě.
A ještě jedna věc
Zmíněná firma má nového ředitele, který jasně deklaroval, že chce stavět na lidech, chce věci měnit a posouvat kupředu. Všichni tak mají šanci na pozitivní změnu. Pokud jsme však posazeni do role ublížené oběti, často šance a příležitosti kolem sebe nevidíme…
Oběť nemá moc možností, je totiž bezmocná. Být obětí je naše volba. Oběť často nevidí, jaké má možnosti a to ani v případě, kdy jí leží přímo u nohou.