Na posledním tréninku nastala stejná situace jako již několikráte dříve. Členové managementu firmy řešili úkol, na který dostali záměrně krátký časový limit. Po zadání úkolu jsem se jako obvykle ptal, zda je vše jasné a zda podmínky přijímají. Vše je jasné, zněla odpověď. Účastníci se pustili do řešení. Po dvaceti minutách, které na řešení měli, výsledek nikde. Nikdo také nepřišel s požadavkem, že potřebují čas navíc. Zabraní do řešení, pustili čas úplně k vodě. Když jsem na porušení původní dohody poukázal, ozvali se někteří: „My jsme mysleli, že čas hlídáš ty.“ Nebo: „Důležitý je výsledek, čas je vedlejší.“
Před několika lety prováděla Motorola průzkum u svých zákazníků, aby zjistila, jak jsou spokojeni s jednotlivými dodavateli. Byla překvapená, že mezi konkurenty vyhrála společnost Hewlett-Packard. Následným šetřením se ukázalo, že lepší postavení není dáno kvalitou produktů, ale přístupem obchodních partnerů. Ti v okamžiku, kdy hrozilo zpoždění dodávky zboží zákazníkovi, sami aktivně volali a snažili se s ním vzniklou situaci předem řešit. Například částečnou dodávkou či jinými alternativami.
V čem jsou tyto situace podobné? Jsou o přijetí závazku a jeho naplnění. Může se stát, že dané podmínky na začátku neodhadneme, jako se stalo manažerům v prvním případě a úkol nemůžeme splnit. Můžeme však k závazkům přistupovat podobně jako to dělá Hewlett-Packard. Není důležité, jestli se nám podaří závazek naplnit, protože se mohou změnit vnější podmínky, ale to, jak k závazku přistupujeme.