Na konci minulého úvodníku jsme vám položili provokativní otázku, zda také ve vašich firmách vytváříte pravidla s dopadem na všechny, zejména taková, jejichž podkladem je pochybení jednotlivců. Jedna z reakcí byla: „Bohužel ano, máte jiný nástroj?“ Možná máme, ale cesta to není jednoduchá.
Všimli jste si někdy, že když skončí porada a na stole zůstanou sklenice od nápojů, jsou lidé, kteří se na nic neptají, nádobí posbírají a odnesou do myčky a lidé, kteří kolem projdou jako by nic. Jde o přístup, který lidé v sobě buď mají, nebo nemají.
Vedoucí výrobního týmu mi jednou vyprávěl, jak si vybírá lidi, se kterými chce spolupracovat. Víte, jaké bylo jedno z kritérií výběru? „Já se jich vždycky ptám, kde bydlí. Jestli v rodinném domku, anebo zda jsou z paneláku.“ Docela jsem se tenkrát podivil a zajímalo mě, jak to souvisí s prací v jejich týmu. Jednalo se o pracoviště, kde se opravovaly brzdové systémy vlakových souprav. „No to máš jednoduché. Když je člověk z paneláku, tak se obvykle nestará, co je okolo. Podívej se, jak to vypadá na chodbách v takových domech a také často v jejich okolí. Člověk z rodinného domku se musí daleko více starat a pečovat o něj. A právě tyhle věci se pak projevují i v práci. Navíc sousedské vztahy jsou daleko lepší mezi lidmi žijícími v rodinných domech, kdežto v paneláku se lidé kolikrát ani navzájem neznají.“
Moje zkušenost, jak z paneláku, tak z rodinného domu, mu musela dát za pravdu. Rozhodně nejde o univerzální pravidlo a sám znám řadu výjimek, ale přístup, který vedoucí používal, mu fungoval.
Důležité je, jak si budujeme tým a jaké lidi do něj přijímáme, což je první a důležitý krok, který vám usnadní řadu následných problémů. Ano, spoustu věcí lidi můžeme naučit, ale zvažte, jestli je chcete rozvíjet, anebo vychovávat. Takto sestavený tým je základem pro eliminaci plošných a většinou restriktivních opatření.