Na školení jsem vyslechla rozhovor mezi dvěma muži. Bavili se o nadcházejícím víkendu. Říkejme jim Robert a Milan. „Jdu si poměřit síly s Petrem na tenis,“ říká Robert. Milan se s údivem ptá: „To jako fakt jo? Vždyť s Petrem už nikdo nechce hrát, vždycky vyhraje. S ním to nemá cenu. A že zrovna ty, který se rád chlubíš tím, jak ti všechno super jde, jdeš hrát s Petrem… dostaneš nakládačku.“
Možná si také kladete otázku, proč si lidé dávají příliš velké cíle. Proč jdou často do situací, kdy je zřejmé, že nemohou být nejlepší. Nezažijí pocit vítězství. Nedosáhnou heroického výkonu. A tyto velké, nedosažitelné cíle je nakonec demotivují a oni svou cestu vzdají. Z rozhovoru o tenisu bylo očividné, že Robert hru nemůže vyhrát, copak si neuvědomil nevyhnutelnost prohry?
„No a i kdyby, co se stane?“ překvapila mě Robertova odpověď, „já si jdu zahrát pro radost a s Petrem, to je aspoň hra! Ten požitek ze hry s ním mi vynahradí jakoukoliv prohru.“ „Ty fakt nechceš vyhrát?“ nevěřícně kroutí hlavou Milan. „A kdo říká, že nechci vyhrát? Chci, ale ne nad Petrem. Já chci vyhrát sám nad sebou. Mým cílem je uhrát s ním aspoň jeden set. To bude má výhra.“ vysvětluje mu Robert.
V tu chvíli jsem si to uvědomila. Robert moc dobře věděl, že vyhrát nad Petrem je nereálný cíl, proto si stanovil svůj vlastní, dílčí, menší cíl. Možná bude Robert hodně trénovat a dá si další cíl, tentokrát uhrát dva sety. A tak se může stát, že po roce tvrdého tréninku, možná nakonec nad Petrem přece jen vyhraje. Jak jste na tom Vy? Jsou Vaše cíle reálné a dosažitelné? Jsou z oblasti, ve které můžete uspět? Dobrá otázka před začátkem nového roku a obdobím dávání novoročních předsevzetí. Co říkáte?
Rozdělili jste si Vaše cíle na menší, dosažitelné kroky? Salámová (Sloní) metoda Vám poradí, jak na to.