Nepodceňujte závěr prezentace
Pozornost posluchačů v rámci prezentace graduje ve dvou okamžicích – nejvyšší je v úvodu a druhý nejvyšší v samotném závěru. Přitom v praxi není příliš obvyklé, že by řečníci až tak využívali tento speciální závěrečný prostor, kdy se mohou těšit velké pozornosti posluchačů. A je nutno dodat, bohužel.
Důvodů může být víc. Osobně za nejčastější příčinu odbytého závěru považuji určitý stereotyp, že tím jediným správným zakončením je poděkování za pozornost. Dalším důvodem může být i nejistota řečníka – konečně má prezentaci za sebou, úspěšně se popral s návalem stresu, tak proč ještě něco vymýšlet na závěr?
Jak tedy lze závěr plnohodnotně využít?
Podobně jako v rámci úvodu, můžete použít několik variant. Například při prezentaci na téma „Historie rockové hudby“ můžete zakončit otázkou (Kdybyste se mávnutím proutku naučili hrát na kytaru, jakou první píseň byste si zahráli?), historkou (zákulisí rozhovoru s rockovou hvězdou), využitím rekvizity (ukázat kopii elektrické kytary, na kterou hrál Jimmy Page) nebo třeba dramatickým konstatováním (Jak řekl Billy Gibbons ze ZZ Top: Hrajte jednu nebo tisíc not, ale dokud do toho nedáte cit a duši, je to k ničemu).
DALŠÍ MOŽNOSTI ZAKONČENÍ:
- Vžít se do kůže posluchače
- Ještě jedna věc
- Uzavření smlouvy
Tato sekce je nyní zamčená.
- Pokud nejste členy BrainTools Clubu, pokřačujte zde.
- Pokud jste registrovanými členy BrainTools Clubu, přihlaste se zde.