Drogy lidského těla - Josef Zehentbauer
Nakladatelství Portál vydává knihy, které jsou mi blízké a některé z nich dokonce patří k mým nejoblíbenějším. Byla jsem 
zvědavá, jestli i s další knihou, kterou jsem dostala k přečtení, nešlápnu vedle.
Napadlo vás někdy přemýšlet o svém vlastním těle jako o dokonalé továrně na výrobu různých drog? Mě ne, ale autor knihy Drogy lidského těla Josef Zehentbauer k tomuto tématu napsal rovnou celou knihu. Dozvíte se v ní o přirozených neurofyziologických procesech každého člověka, jejichž výsledkem jsou tělu vlastní látky, takzvané endogenní drogy. Nejde o různé léky, které chrlí farmaceutický průmysl ani o nelegální drogy, ale o přírodní substance, které si vaše tělo umí samo vyrobit. Díky těmto látkám jsme schopni prožívat euforii, opojení či dosahovat vysoké výkonnosti a to bez závislosti, abstinenčních příznaků nebo poruch osobnosti.
První část knihy je filosofická a osobně mě nijak zvlášť nezaujala. Naštěstí je vcelku krátká a moc se nestane, když ji přeskočíte. Druhá část už se přibližuje k jádru věci. Dovíte se, jak pracuje váš mozek, jak fungují signální látky (chcete-li drogy), jak s nimi nakládají jednotlivé části mozku a také jak se využívají v jiných částech těla. Myslím, že tento exkurz do neuroanatomie a neurofyziologie je pěkně a pochopitelně napsaný a zároveň nezabírá příliš mnoho stran.
Třetí a nejobsáhlejší část knihy postupně odkrývá kvality tělu vlastních (endogenních) drog a odkazuje i na paralelní exogenní (uměle vyráběné) drogy. Postupně autor představí účinky nejdůležitějších tělu vlastních drog, jejich souhru v těle člověka a jak jejich nadbytek nebo nedostatek ovlivňuje zdraví a psychiku. Dovíte se také, jakými metodami a technikami je možné lidské tělo povzbudit k vytváření těchto látek. Ale abyste nebyli zklamáni, hned upozorním, že spolknout pilulku, dát si panáka nebo si zapálit jointa je jednodušší zkratka. Na druhou stranu pokud rádi běháte, meditujete, máte rádi sex nebo jste vyzkoušeli léčebné účinky akupunktury, přirozeně stimulujete svůj organismus k výrobě vlastních drog. Já už dnes vím, že díky jízdě na kole, občasnému adrenalinovému zážitku, vizualizacím a cvičení jógy si ke své spokojenosti míchám vlastní koktejl endogenních drog, jako jsou endorfiny, adrenalin, dopamin, serotonin... Každopádně celkové přehledné shrnutí všech metod a technik pro výrobu tělu vlastních drog se dočtete v poslední, páté části knihy.
Čtvrtá kapitola je logickým vyústěním předchozích stránek. Autorova pobídka k využívání tělu vlastních drog navzdory farmaceutickým výdobytkům je určitě dobrým počinem. Sama mám lehkou fobii z různých léků a vítám možnost se jim vyhnout a dosáhnout zdraví přírodní cestou. Předpokládám, že se najdou čtenáři, kteří budou spíše příznivci umělých substancí, ale v tom je tato kniha právě zajímavá. Přináší informace, o nichž se dá diskutovat a nejen to, můžete si sami na sobě ověřit jejich fungování.
Doporučení
Knihu doporučuji všem, kteří rádi přicházejí věcem na kloub, v tomto případě je asi vhodnější napsat všem, kteří rádi přichází neuronům na neurotransmitery. Užitečná bude také lékařům a psychoterapeutům. Knihu doporučuji čtenářům, kteří chtějí s pomocí lékárny vlastního těla vylepšit svou výkonnost a tvořivost, naučit se, jak bez léků zvládat bolest, jak zatočit s depresivními myšlenkami nebo si rozšířit vědomí. Myslím, že četba může také dobře uspokojit zvědavost těch, které exogenní drogy lákají, ale nemají zájem riskovat jejich užívání. Kniha je přiměřeně odborná a zároveň čtivá.