Zažité automatismy z dětství utvářejí mylné představy
Zažili jste, jak dvou tříleté děti, jen co se naučí mluvit, opakují z našeho pohledu takřka neuvěřitelné věty? Ty věty jsou však jen obyčejné kopie našich sdělení. Jen málokdy posloucháme sami sebe a i my opakujeme věty těch, které jsme kdysi považovali za autority. A to jak v pozitivním, tak i negativním smyslu. Jen si vybavte věty rodičů, u kterých jste si říkali, že je nikdy nebudete používat, a dnes, v dospělém věku, se staly součástí vašeho běžného vyjadřování.
Je více než pravděpodobné, že se vám pod kůži vryly výroky jako:
- nepokaz to
- za chyby se platí
- neriskuj
- drž se raději zpátky
- na to nemáš
- bez práce nejsou koláče
a řada dalších.
Aniž si to uvědomujeme tvoříme si tak vzorce, které ovlivňují naše chování a jednání v dospělosti. Jinými slovy, někdy reagujeme přesně tak, jak nás to naučili v dětství. Dobrá zpráva je, že se to dá změnit. O tom, jak měnit zažité vzorce, je nástroj Jak na mylná přesvědčení. Dnes se podíváme na to, jak vzorce a mylné představy vznikají.
Více se dozvíte ZDE.