Už jste někdy řídili v zemích, kde se jezdí vlevo? Musím přiznat, že pro mě to letos bylo poprvé. Rozhodl jsem se, že po Anglii budu cestovat autem namísto vlakem. Zajímavý zážitek. Již během letu jsem promýšlel, na co všechno si musím dát pozor, co vše bude jiné oproti tomu na co jsem zvyký přo řízení auta u nás.
V Gatwicku, na recepci Europcar, společnosti pronajímající vozy, jsem nafasoval klíče od Toyoty Avensis a mohl jsem vyrazil k autu. Přicházím k autu, klíček cvakne, otevírám dveře a koukám … volant nikde. Naučené postupy mě v tu chvíli dostaly poprvé. No nic, odložil jsem si batoh s věcmi a obcházím auto. Otevírám druhé dveře, tentokrát ty správné a usedám na místo řidiče. Rozlížím se po uspořádání vozu. OK, říkám si. To půjde. Nachystám si navigaci, zadám cílovou destinaci a nastartuji. Zapínám pás a …opět se vloudila chybička.
Místo uchopení pásu se spokojeně plácám po levém rameni.Předčasně pochopitelně, ještě jsem ani nevyjel. Během pobytu se mi to pak stane ještě několikrát. Je zajímavé, jak ten pohyb má moje pravá ruka naučený. Konečně zapásán a chystám se vyrazit z parkoviště.
Zoufale koukám na cestu před sebou a nejsem schopen se rozhodnout, na kterou stranu mám vlastně jet. Nikde nikdo, beru to středem … Po vyjetí na vozovku se pozvolna začínám adaptovat a o chvíli později už to jde. Jsem rád, že mi půjčili automat. Alespoň o jednu starost méně. Co chvíli někde sice obrousím koly obrubník po levé straně vozu, protože vůbec nemám odhad, jak daleko jsem od něj jsem a po 50 kilometrech už i vím, do kterého zrcátka se mám dívat, když chci předjet. :-)
Řízení auta je návyk, sedneme a jedeme. Nepřemýšlíme nad tím, co v autě uděláme. Vše jde tak nějak automaticky. Změna, kterou jsem si vyzkoušel mě vrátila téměř na začátek mé řidičské praxe, kdy mě můj tatínek učil jezdit (Je učitelem autoškoly, takže žádné řízení na poli u lesa.). Úplně jsem si vybavil jaká dřina byla se naučit se např. parkovat. Trošku jsem se k tomu zde vrátil.
Anglie, resp. řízení auta v Anglii mi opět umožnilo uvědomit si, jak silné jsou naše zažité postupy a návyky a také jak moc jsme díky nim slepí. Kolik toho nevidíme, pokud nejsme dostatečně vědomí, soustředění a mimo naučené stereotypy. Pomocí naučených postupů sice zvládáme vše, co potřebujeme, ale moc daleko obykle nevidíme. Automaticky reagujeme na vše kolem sebe. Reagujeme ze zkušenosti. Každá podobná situace, která se liší od naší dosavadní zkušenosti, nás může zastavit a umožnuje nám se rozhlédnout. Zkuste v následujícím týdnu více zpomalit a rozhlédnout se kolem sebe, než týdnem slepě profrčíte dále …
P.S. Příště si zkusím půjčit auto s manuální převodovkou.
Více se dotvíte v sekci What do you call it in English?