Jakých chyb se dopouštíme?

Pozitivní myšlení může být skvělým pomocníkem na cestě životem. Velká část literatury poukazuje na obrovské možnosti našeho mozku, pokud je správně zacílen. Bohužel poměrně často si na mysl pouštíme negativní myšlenky, které využití našeho potenciálu brání. Nejde však jen o myšlenky, ale i o způsob komunikace, která často negativní způsoby vyjadřování obsahuje. Vezměme si způsob, jak se dotazujeme ostatních, když po nich něco požadujeme:

  • Nemohl bys mi pomoci s těmi rozpočty.
  • Nedalo by se udělat?
  • Nevíš, jak se vyplňují tyto podklady?

Všechny tyto výroky lze říci pozitivním způsobem. Pozitivní způsob je však potřeba si zažít, stejně jako jsme si do mozku uložili všechny negativní výroky.

Příklad

Abychom si plně uvědomili dopad negativních myšlenek a formulací na náš mozek, představte si následující situaci:

Kolegyně začala pravidelně cvičit a do toho změnila účes i styl oblékání. Všechny tyto změny se pozitivně odrazily na její vizáži. Chcete jí pochválit a řeknete jí: Od té doby, co cvičíš, rozhodně nevypadáš špatně.“ Asi sami cítíte, jaký je dopad této věty. Pokud ji však obrátíme a řekneme: „Od té doby, co cvičíš, vypadáš skvěle.“ Bude dopad na její vnímaní, resp. mozek úplně jiný. Přitom obsah sdělení se moc nezmění.

Pozitivní myšlení není jen o způsobech myšlení a komunikace. Značný dopad mají také způsoby chování a to, co děláme. Vůči pozitivnímu přístupu se dopouštíme několika chyb, které nám ve svém důsledku brání v efektivní aplikaci pozitivního přístupu. Pojďme se na ně podívat.

Co nástrojem získáte?

  • přehled chyb, kterých se vůči pozitivnímu myšlení dopouštíme
  • tipy, jak lépe využít svého potenciálu
  • náměty, jak podpořit pozitivní přístup v každodenních situacích

Jaké cíle si stanovit?

  • všímejte si, které z uvedených chyb můžete pozorovat ve svém okolí
  • identifikujte, které z uvedených chyb se týkají vašeho přístupu
  • využijte nástroje pro změnu návyků a stanovte si cíle pro změnu

7 chyb pozitivního myšlení

  1. nemáme životní cíl
  2. důležité věci neděláme naplno
  3. řídíme se všeobecně rozšířenými názory
  4. nedokážeme se dostatečně prodat
  5. příliš se zabýváme minulostí
  6. řešíme věci, které jsou mimo naši kontrolu
  7. myslíme negativně

1. Nemáme životní cíl

Nemusí se jednat přímo o životní cíle, ale měli bychom mít jasno v tom, co chceme. Čeho chceme dosáhnout, kam směřujeme. Naše mysl se potřebuje k něčemu upínat. Pokud nemá jasný cíl, tápe. Pokud to nevíme, co chceme, nedokážeme jasně říci, které kroky jsou správné, a které ne. Necháváme se zmítat vnějšími vlivy, které se následně i daleko hůře zvládají.

Jak říká kočka Šklíba Alence: Jestli je ti jedno, kam jdeš, je taky jedno, kterou cestou se vydáš.

Lidé však často něco jiného říkají a něco jiného dělají. Na tréninku pozitivního myšlení klademe jednu otázku: „Jaké hodnoty jsou pro vás nejdůležitější nebo co máte v životě na prvním místě?“ Mimo odpovědí jako je rodina, děti, je častá odpověď zdraví. O přestávce ti, co zmínili zdraví, odcházejí na cigaretu.

Pokud máte cíl, můžete k němu směřovat. Neznamená to, že budete bez pochyb, bez váhání a bez pocitů, že občas jde vše od desíti k pěti. Nicméně s jasnou představou, co chcete a jejím udržováním v mysli, se vám negativní myšlenky budou zvládat daleko lépe.

Položte si následující otázky:

  • Zamyslete se nad svými cíli.
  • Jsou cíle ve vzájemném souladu?
  • Podporují se cíle navzájem?
  • Podnikáte kroky k tomu, abyste cíle skutečně naplňovali?

2. Důležité věci neděláme naplno

Lidé se většinou naplno nezaměřují na to, co je podstatné. Když jste se měli učit na zkoušku, našli jste řadu jiných důležitějších činností. Například úklid, i když za normálních okolností to nebyla zrovna oblíbená činnost.

Pokud máte svůj cíl, zamyslete se nad tím, kolik procent svého času věnujete jeho dosažení. Co pro něj skutečně děláte?

Vhodný pomocník může být Paretovo pravidlo. Pomocí něj můžete identifikovat klíčové činnosti pro dosažení toho, co skutečně chcete a eliminovat plýtvání časem. Využít můžete také časový snímek dne. Lidé pracující v kancelářích, jsou často překvapeni, když si jej poctivě vyplní, kolik času tráví například e-maily. Přitom to obvykle není ta nejdůležitější činnost, prostřednictvím které dosahují očekávaných pracovních výsledků.

Zamyslete se:

  • Podporují činnosti, které děláte vaše cíle?
  • Kolik činností děláte, které vaše cíle nepodporují?
  • Kolik je činností, které vás frustrují?
  • Které činnosti to jsou?

Vaše mysl může být jen těžko pozitivní, pokud trávíte většinu času aktivitami, které nepodporují to, co skutečně chcete. Správné činnost a jejich dělání naplno přináší výsledky. Výsledky směřující k vašim cílům a s nimi spojené pozitivní pocity.

3. Řídíme se všeobecně rozšířenými názory

Přirozená tendence nás vede k opakování toho, co dělají ostatní. Někdy tomu říkáme stádový efekt. Vzpomeňte si, co se říkalo o špenátu. Rodiče nám všem opakovali, jez špenát, je tam hodně železa. A Pepek námořník si na tom postavil kariéru.

Podléhání všeobecným názorům může vést k mnoha pocitům frustrace a nespokojenosti. Proč tomu tak je? Od mala jsme vedeni k naplňování určitých norem, jsme porovnávání, chce se po nás, abychom nevybočovali, ale současně, abychom dosahovali skvělých výsledků.

Možná i vám občas rodiče řekli: „Anička určitě má jedničku, ta není jako ty, pěkně se učí.“ A dost možná jste použili stejnou taktiku, jenom obráceně: „Ale Honza má čtyřku, já mám jenom dvě mínus.“ Načež jste rodiče rozčertili a dozvěděli jste se, že: „Mě nezajímá, co mají ostatní, podstatné je, že ty máš na lepší známky … . Když se nebudeš dobře učit nic z tebe nebude.“ Říká se, že kdo se dobře učí někam to dotáhne. Praxe to však jednoznačně nepotvrzuje. Pochopitelně tím nechceme znevažovat vzdělání, ale i člověk, který ve škole není úspěšný, může být velmi úspěšný v životě.

O svobodném myšlení je asertivita a asertivní práva ukazují cestu, jak se vymezit vůči manipulacím, které před nás kladou všeobecně rozšířené názory.

4. Nedokážeme se dostatečně prodat

Přestože od mala vyjednáváme a snažíme se prosadit vůči autoritám, v dospělosti míváme problém se prodat. Nejde zde o profesi prodejce, i když i u ní to platí. Máme cíle, potřeby, přání, ale vliv okolností nás vláčí různými směry a naše cíle naplňovány nejsou. Jsme nespokojení, frustrovaní, možná i závistiví. Ostatní na nás kladou své požadavky, my je nedokážeme odmítnout a stále dokola plníme požadavky jiných a naše potřeby jsou upozaděny.

Opět zde může pomoci asertivní přístup. Zásady asertivity nám umožní pojmenovat potřeby, přání, formulovat je a také realizovat. Asertivita současně pomáhá odmítnout, bez pocitů viny, požadavky, které na vás hrne vaše okolí.

5. Příliš se zabýváme minulostí

Vše, co můžeme změnit, začíná tímto okamžikem a pokračuje do budoucna. Vše, co bylo, je minulost a nic s tím neuděláme. Přesto má však řada lidí tendenci utápět se v minulosti. Pátá chyba dost úzce souvisí s chybou šestou.

Zabýváme se věcmi, které nemůžeme změnit. Minulost změnit nemůžete, můžete se z ní poučit, možná se pokusit napravit kroky, které se vám moc nepovedly, ale podstatné je to, co uděláte dále. Proto přemýšlejte, co uděláte do budoucna.

A ještě jedna věc. Nestačí jen přemýšlet. Je nutné také něco udělat, podniknout potřebné kroky.

6. Řešíme věci, které jsou mimo naši kontrolu

Častou chybou v pozitivním přístupu je snaha ovlivnit věci, které jsou mimo možnost našeho vlivu.

Pokud pomineme skutečnost, že lidé často řeší počasí, na které mají minimální vliv, další častou věcí s minimalní možností kontroly je, že chtějí, aby se k nim ostatní chovali jiným způsobem. Toho lze dosáhnout jen velice těžko. Ovšem, můžete někoho zmanipulovat, ale jde o efekt obvykle krátkodobý.

Co ovšem měnit můžeme, je náš přístup a naše chování. Tam máme plnou kontrolu.

Proto pokud usilujete o změnu, zamyslete se na následujícími otázkami:

  • Jakou mám nad danou situací kontrolu?
  • Mohu dané věci nějak ovlivnit?
  • Jaký je můj vliv?

Pomoci vám může nástroj Kompetence a odpovědnost ze sekce Koučinku. Zaměřuje se na možnosti, jak získat nad svými cíli kontrolu.

7. Myslíme negativně

Negativní myšlenky k nám pronikají velice snadno. Máme je často naučené. Díky srovnávání se s ostatními o sobě často pochybujeme, nevěříme si. Netýká se to jen naší osoby, ale rovněž vývoje situací. Říkáme si: nedopadne to dobře, tohle se určitě nepovede.

Jeden z citátů Henryho Forda říká: „Pokud si myslíte, že můžete, máte patrně pravdu. Pokud si myslíte, že nemůžete, máte patrně také pravdu.“

Jinými slovy, to, zda dosáhneme našich cíle, je odvozeno od stavu naší mysli. Sám jsem si mohl na vlastní kůži vyzkoušet, že vaše cíle vám spolehlivě zpochybní vaše okolí. Pokud se k tomu přidáte i vy sami, pak to vaše cíle mají spočítané.

SHRNUTÍ

  1. nemáme životní cíl
  2. důležité věci neděláme naplno
  3. řídíme se všeobecně rozšířenými názory
  4. nedokážeme se dostatečně prodat
  5. příliš se zabýváme minulostí
  6. řešíme věci, které jsou mimo naši kontrolu
  7. myslíme negativně
 
« Neverbální odmítnutí Jak rozvíjet vztahovou inteligenci? »

Kam dále?

© 2014-2017, BRAIN TOOLS GROUP s.r.o. osobní a profesní rozvoj a diagnostika

Realizace: LOTOFIDEA s.r.o.