„Nechceš koupit chleba?“ zeptala se mě žena. Hlavou mi bleskla myšlenka: „Nechci!“ V tom samém okamžiku jsem si uvědomil, jak máme tento stereotyp zažitý. Ptáme se negativně. Místo, abychom jednoduše řekli, co chceme, ptáme se druhého, zda něco nechce. Všimněte si, jak často můžete kolem sebe slyšet: „Nechceš něco k jídlu, pití?“ nebo: „Nechceš mi s tím pomoc?“ Případně jiné varianty jako: „Nemohl by jsi pro mě udělat? Nedalo by se zařídit? …
Náš mozek přitom negativní informace zpracovává obtížně. Když se vás například zeptám, zda: „Nedokážete odmítnout prosbu o pomoc?“ a vy odpovíte „ano“, znamená to, že dokážete nebo nedokážete? Důvodem je záporně položená otázka, kterou následně neumíme vyhodnotit. Pokud otázku otočíme a zeptáme se: „Dokážeš odmítnout prosbu o pomoc?“ Potom odpověď ano nebo ne je naprosto srozumitelná.
Podobné je to s naším přístupem k pozitivnímu myšlení. Sami si svůj mozek často programujeme negativním způsobem. Např. nechci být nemocný či nesmím zkazit tento pohovor. Všechny tyto výroky jsou pro mozek nesrozumitelné. Je daleko lepší vyjádřit je pozitivně, budu zdravý nebo zvládnu pohovor.
Základní pravidlo, které se používá při stanovování cílů, říká: „Neříkej, co nechceš, ale řekni, co chceš.“ Kdyby mi žena položila otázku: „Můžeš prosím tě koupit chleba?“ První co mě napadne, je, kdy během dne skočím do obchodu. Na prosbu a jasné přání máme tendenci vyhovět. Pokud nám někdo řekne, zda něco nechceme, obvykle nám naskočí negativní pocity a my skutečně nechceme. Další tipy týkající se chyb pozitivního myšlení najdete v nástroji 7 chyb pozitivního myšlení.